Lada Šimíčková a Ivo Cicvárek: Hotel v tiché ulici (recenze CD)

Vydavatelství Indies Scope (dříve Indies Records) spolupracuje s brněnským písničkářem, skladatelem a hudebníkem Ivo Cicvárkem dlouhodobě. Vydalo dvě alba jeho skupiny Oko – Vidět víc (2000) a V letadle (2002) – a také CD projektu Panoptikum, který vedle Cicvárka tvořili Žofie Kabelková a Marcel Kříž (2005). Novinka Hotel v tiché ulici je však především album textařky a „zpěvačky z donucení“ Lady Šimíčkové, jejíž písňové příběhy Ivo z větší části zhudebnil a za pomoci několika přizvaných hostů doprovodil. Duo vyrašilo z podhoubí Textové dílny Slávka Janouška, který se sám na albu podílel několika melodiemi.

Lada jako textařka zaujme smyslem pro detail, a to po stránce obsahové („někde v pauze vět zaklíněná“) i formální („smrště deště“). Umí rýmovat v obvyklých i méně běžných schématech, má bohatý slovník, ale na druhou stranu se nebojí ani méně dokonalého rýmu („letnění/proměnit“), a v písni Mezičas dokonce střídá volný verš s asonancemi a gramatickými rýmy („sklíčeností/okolností“). Nad všemi formálními hříčkami, které vycházejí z dodržování pravidel i z jejich obcházení, se však klenou svěží dějové linie podtrhující Ladinu originální poetiku. Jestliže úvodní píseň Proměna možná vychází z lidové slovesnosti (proměna ženy ve strom), už následující Angela – o dívce, která „všude na někoho plivla“ – zaujme svou bizarností. Další úlet podobného kalibru už sice na albu nenajdeme, avšak Oděsu nebo White Star Line si dokážu představit jako náměty pro novelu, pokud ne přímo pro román.

Přes zaměření na příběhy a na formální stránku svých textů nezapomíná Lada ani na lyriku. V Pusté Rybné se svůdná řeka „obtáčí měkce kolem louky“, v Proměně „zesládnu, když ke mně slunce přivoní“ a Chvíle do rána, přes náznak děje, je především milostná výzva, opět s použitím originálního jazyka: „Aspoň chvíli, do rána / mě zůstaň objímat.“

Mají-li Ladiny texty nějaké jednotící téma, je jím ukotvení – nebo naopak neukotvení – v místě. Hotel v tiché ulici v názvu alba není pouze z kontextu vytrženým sloganem, ale symbolem, který se v různých variacích odráží ve většině textů. Hotel, byt, pokoj či jiné místo k bydlení najdeme v Angele („v třetím patře bydlí slečna Angela…“), v Mezičase („sama v pokoji, mezi stěnami“), ve Chvíli do rána („Zhasni v pokoji, zhasni na světě…“), v Holubí („co každý domov ozdobí“), v Zapomněnkách („V té staré vile je právě po svačině“), v Nezvěstné („Pustila si lidi k tělu / Do srdce jak do hotelu…“) a přeneseně i v Oděse („Až se zeptáš Odkud jsi?“). Postavy z Ladiných příběhů, možná občas bizarní, mají své místo, kam patří a kam se vracejí nebo k němuž se upínají. Do tohoto kontextu výborně zapadá i jediná převzatá píseň na albu, Muži od Pepy Streichla („V hotelu Palace na schodech…“).

Podobně jako textařsky album spojuje Ladina jednotná (a přitom pestrá) poetika, drží celek pohromadě i po hudební stránce. I když je autorem tří velmi silných melodií Slávek Janoušek (Mezičas, White Star Line, Nezvěstná), Ivo Cicvárek jej coby skladatel dohání důvěryhodným vykreslením melancholických nálad, které v Ladině poetice převažují. Zatímco při koncertním provedení některé jeho melodie trochu splývají, albu dodává na pestrosti účast hostů. Saxofonista Jan Vašina, kytarista Vilém Spilka i kontrabasista Petr Pospíšil dodávají některým písním jazzový nádech, Luboš Malina s banjem posunul příběh o „nešťastném“ zmeškání lodi White Star Line směrem možná opačným (tedy tak, že píseň s textem o baru nevyznívá jako barová záležitost). V neposlední řadě pak stojí za zmínku doprovod Ivo Cicvárka, který střídá klavír s akordeonem a dalšími nástroji a do některých písní překvapivě – ale rozhodně ne rušivě – zakomponoval elektronické samply (Zakřičeli racci).

Hotel v tiché ulici je především Ladina deska, svou poetikou velmi ženská. Ovšem kdyby Ladě nepomohli muži – v čele s Ivo Cicvárkem a Slávkem Janouškem – určitě by nevzniklo tak silné album. Silné i ve své nenápadnosti a tichosti.

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2012
Žánr: folk/šansony
Celkový čas: 41:25